První,druhý a poslední.

První,druhý a poslední.

Je chladné sobotní ráno a já se vydávám za podpory rodinného týmu zdolat již 15.ročník Novaauthorcupu.Cestou do Jizerek začíná krásně svítit sluníčko a teplota nepatrně stoupá nad bod mrazu.Po osmé jsme v Josefově Dole na parkovišti u cíle a jdu si vyzvednout startovní číslo do hotelu Maxov,kde jsou další spolubojovníci z řad televize Nova.Před hotelem se to už pěkně žlutí,prohodím pár slov s Olgou a Honzou a mažu se převléknout.Katka s Pájou jdou se mnou na start kde se začíná řadit tísíce borců zdolat nástrahy trati.
Řadím se do první vlny a v deset je odstartováno.Hned první kopec prověří schopnosti mnoha bajkerů je dlouhý ale po asfaltu,takže docela dobrý.Ke konci se začínám docela zavzdušňovat ale za mohutného povzbuzování lidí okolo trati a následného sjezdu do toho ještě párkrát šlápnu a už to mažeme dolů.Proženeme se kolem vodní nádrže a začíná další stoupání.Blíží se desátý kilometr a zjišťuji,že se mi pod prdelí nějak divně vlní kolo.Kouknu na zadní kolo a je mi vše jasné.První defekt.Na všechny strany z pláště lítá zelená sračka kterou jsem tam na jaře nalil po báječném reklamní spotu jak utěsní i neutěsnitelné.Zastavuji a jdu měnit duši.Jedinej efekt co ta sračka měla,že jsem měl pazoury ulepený až běda a ve vnitř pláště toho bylo taky dost docela k ničemu"no nic,už vím co si příště nekoupím".Nahodim novou duši dofouknu ji bombičkou"naopak super věc" a jedu dál.
Kopec si došlapu sám předjedu něco borců a začíná se tvořit skupinka,která se začíná solidně rozjíždět.Zhruba po dvaceti kilometrech zůstáváme jen tři,ostatní jsme nějak utrhli,protože ten borec co to tahal jako lokomotiva jel úžasně a my dva jsme za ním byli jako vagónky.Paráda říkám si,překonali jsme čtyřicátý kilometr,sil jsem měl ještě docela dost a do cíle už blízko.Předčasně.V zatáčkách začínám cítit,že je zadek opět nějaký neklidný a začíná ujíždět do boku ale zatím jsem tomu nevěnoval moc velkou pozornost.Říkám si,že ta bombička to asi nenafoukla dost.Omyl druhý defekt.Tak a jsem v prd.... Druhou duši nemám,ještě volám na kluky,že defektím a zpomaluji,jedu kam to jen jde.Na čtyřicátém třetím kilometru slézám a začínám tlačit.Volám Katce,že mám druhý defekt aby byla v klidu,protože ten čas co jsem ji řekl mě už teď bylo jasné,že nezajedu.Tlačím kolo asi kilák a říkám si ,že snad někdo nabídne pomoc,duši anebo něco?Jak to občas slýchávám od ostatních z našeho týmu.Bombičku jsem naštěstí měl ještě jednu.A taky,že jo přibržďuje borec jestli nechci duši,paráda děkuji mu. Ti kluci měli pravdu občas se někdo najde kdo rád pomůže.Hodím kolo na řidítka a rvu ven duši.Jaké ale bylo moje překvapení,když jsem rozbalil darovanou duši !! měla autoventil !! do díry na galuskáč ho nenarvu.Začali mě brát mrákoty.Hodim plášť na ráfek a už bez píchlé duše tlačím dál podél trati s nadějí,že se snad najde ještě někdo s třítísícího startovního pole kdo poskytne pomoc v podobě duše.Bohužel nenašel! a to jsem si ještě stačil udělat trapas,když jsem z dálky volal na pořadatele co stáli u tratě "kluci jak se dostanu k servisu"ten jeden kluk byl holka.Omluva,prostudování mapy a jdu dál.
Asi na padesátém druhém byl servis kam jsem kolo dostrkal už se značným puchýřem na patě a znechucen.Servismani dodali duši a s přáním hodně štěstí jsem slušně poděkoval a vyrazil jsem dál.Cestou do cíle jsem předjel něco lidí málem jsem stačil ještě hodil tlamu v jedné zatáčce vytlačen kýmsi mimo trať.Dojezd do cíle je v ležerním tempu s vědomím,že to byl poslední závod v letošní sezoně.
V cíli dávám párek a pivko,Pája ještě vařenou kukuřici a vyrážíme směrem k domovu.
Konec letošní sezony mi připadá jako by byl ve znamení Vola.