Jak jsem jel můj první závod silničních kol.

Jak jsem jel můj první závod silničních kol.

V pátek jsem nachystal auto, kolo a šel dříve spát (22.00), protože v 05,30 jsem vyhlásil budíček. Ovšem v 01.30 mi zatelefonoval kamarád z hospody a ptal se na voloviny. Potom jsem samozřejmě nemohl zabrat a ráno ještě pršelo. No celkem vzato, moc se mi nechtělo. Další mrtvice byla na trati Mělník - Česká Lípa, kde byla objížďka, která byla nekonečná a po takových pr..., že jsem tam málem nechal všechny tlumiče.
Do Rumburku jsme dojeli pozdě, ale přesto jsme stihli vyzvednou čísla a jet s celým náším BT na zahřívací jízdu s obvyklým rituálem - čůrání před závodem.Po 5 km já i někteří kolegové jsme začali otáčet, že už nemůžeme a co budeme dělat po startu.

Moje příprava na tento silniční závod byla velká, vyměnil jsem na svém žlutém GIANTu přední a zadní kola, ale nechal jsem si rovná řídítka s brzdami z horského kola. Dále jsem si koupil nové stříbrné tretry, nandal bílé presupotkoleny, prý to starcům rozproudí krev a zabraňuje křečím. Tak takhle vyfešákovaný jsem se postavil na strat TourDeZeleňák. Již na startu jsem si všiml, že někteří na mém kole mohli oči nechat a to nemluvím o bílých podkolenkách. No nic přišel ostrý start. Po 10 km jsem konečně předjel prvního borce na historických kolech, to mne uklidnilo a dále jsem pokračoval dle pokynů Jirky, drž se toho co jede pře tebou a vyvážej se. Samozřejmě zapomněl říci, že na mne nebudou čekat. Pořád jsem si říkal Míro volně, nepřepal to, budou další kopce a mohou tě dojet i ti borci na historických kolech.
Tak jsem si to začal vychutnávat a dokonce jsem jedněm faninkám posílal letmo polibky. Atmosféra kolem tratě bombová, tolik fanoušků a diváků jsem nečekal. Jeden hospodský nabízel limo a pivo, někteří si dali.
Nakonec jsem se ustálil v balíku asi 20 závodníků. Jeden mi prozradil, že do cíle je jeden dlouhý a jeden krátký osrý kopec. Tak jsem polknul Turbosnack a doufal, že to přežiju. V krátkém ostrém kopci jsem si připadal jak ve Francii na TOUR, samý nápis, diváci, pokřiky atd. To mne vydivočilo k takovému výkonu, že jsem kopec vyjel ve stoje a dokoce první, ovšem na rovině jsem lapal po dechu jak sentinel a byl jsem rád, že mi neujeli.
Konečně jsem já se svým startovním číslem 7 dojel do cíle v čase, který jsem ani ve snu nečekal - 1.43 min.
Nyní jsem v euforii a spřádám plán na příští rok, jak odlehčit a vylepšit mojí žlutou štiku peletonu, že budu více trénovat a každopádně na Zeleňák jedu.
To je asi vše o mých dojmech ze závodu TourDeZeleňák. SUPER ! SUPER!

S pozdravem sportu zdar a cyklistice zvláště Váš Píďa.