Houštecký cyklomaraton 2013

Houštecký cyklomaraton, první moje účast na tradiční akci BT.
Týden před závodem se nedařilo vůbec nic, mimo jiné selhal i dodavatel
techniky a tak i díky tomu že profil trati se za náročný nazvat nedá, jedu
bez přesmykače na jeden převodník. Na start dorážím jako první, za chvíli
dojede Míra s Jiřinou a přijíždí i Lukáš s Olinou. Spekulujeme kdo další se
ještě ukáže a už na nás mává Pokladník s Bodou, Tejchym a doprovodem. Hojná
účast až na Carbochy kteří daly přednost televizí snímanému Znovín cupu.
Chybí nás ale pořád dost, a hlavně ti nejrychlejší Čudla s Hrubáskem. Ti
nakonec přijíždí alespoň na silničkách dělat roztleskávačky.
Ještě před závodem přesvědčíme Lukáše, aby se přihlásil na 60-ku, já bez
tréninku s plánem zkusit udělat tandem bych neměl jinak s kým jet. Na
startu, krom Míry který je v první vlně, všichni uspořádáme hlouček. Příša
ohodnotí Lukášovy slicky, který jel původně na 24 km výlet po asfaltu. To
už si asi říkal "že jsem se nechal přemluvit". Domlouváme se, ať si na
začátku jede svoje tempo a já se ho budu držet. Po startu vyrazí tak, že mu
sotva stačím. V jedné zatáčce už naše roztleskávačky povzbuzují a ženou nás
dopředu.
Snažím se i na chvíli vystřídat, pěkná lesní cesta a pomalu se posouváme
dopředu. V jednom úseku blátivá kaluž přes celou cestu, bajkeři přede mnou
brzdí a část zleva, část zprava louži objíždí. Přijde mi škoda brzdit, když
jsme se tak pěkně rozjeli, a tak to vezmu středem, z nelibého chrčení za
mnou usuzuji, že Lukáš, kdyby kaluž přes mě viděl, tak by ji objel :). To
už se dostáváme na dělení tratí, ohlížím se zda si to přece jenom
nerozmyslí a nepojede krátkou, ale jde do toho a odbočuje na 60-ku.
Držím se mírně před Lukášem, když v lese míjíme bajkera měnící duši. Je to
Míra, zastavujeme a přikládáme ruce k dílu, při té příležitosti zjistím, že
jsem někde vytratil redukci k pumpě, další defekt už neopravíme. Míru stál
defekt kontakt s první skupinou, pro nás je to ale škoda také. Míra má
natrénováno a tak se ho držíme jen okamžik, domluvíme se, že ho necháme
ujet.Takhle rychle jet nedokážeme. Občerstvovačkou jen projedeme a za ní
vidíme Míru. Čeká na nás. Říkám mu ať jede, ale prý že nemáme fňukat a ať
se pověsíme a šlapeme. Nechám se vyhecovat a kousek odtáhnu, plán je v
tahu, Lukáše ztrácíme a za moment se mi Míra začíná vzdalovat. Jsem
rozpolcen, Míru vidím před sebou, mám se ho snažit dojet nebo počkat na
Lukáše. Nedá mi to, a snažím se ho docvaknout. V kopci ho dojíždím, chvíli
vydechnu a při sjezdu koukám, že mi spadl řetěz, bez smyku ho není jak
nahodit, napadá mě, že bych se nějak sklonil a zkusil ho nasadit za jízdy
ale naštěstí volím zastavení, to by byla pěkná držka. Po pár metrech
přejezd přes silnici a zase naše roztleskávačky a že prý jsem kousek za
Mírou, řvu že vím :) a zase se snažím ztrátu smazat. Blbec, měl jsem si
počkat na Lukáše a dojet to v tempu na které mám. Navíc když už jsem ho do
toho takhle uvrtal. Omlouvám se. Ke konci už se nohám moc nechce, a tak se
snažím alespoň neztratit pozici. Ještě jednou nasazuji řetěz, no Míra říkal
že asi bude padat. Do cíle dojíždím 4min za Mírou a za mnou pak 4min
přijíždí Lukáš. Ostatní už jsou v cíli a po jídle, které bylo asi nejlepší
co jsem na závodech jedl.
Při pohledu na výsledky mě mrzí dvojnásob že jsem Lukáše přemlouval na
60ku, jel parádně a v téhle formě by na krátký bojoval o bednu. Příša zajel
krásné 11. místo.

Teď budu muset na nějaký tréninkový kemp. Od Bezdězu mám za sebou Orlík,
Genesis a Houšťku a jen 100 tréninkových kilometrů a s tím se závodit nedá.
Příští akce v plánu je 24.8. Manitou Železné hory, a tak doufám, že se
někdo přidá. Do té doby se snad něco natrénuje.
Děkuji všem za příjemně strávený den, rád jsem Vás viděl. Specielní
poděkování patří roztleskávačkám za bouřlivé povzbuzování.