genesis bike prague

Druhý ročník genesis bike Prague, Pinďo co jsi to zase vymyslel? :).
Termín máme s Domčou volný a tak se hlásíme, přihlásily jsme se rovnou i do
soutěže tandemů, Domča jede trasu 35km já 60km. Start je od galerie nové
Butovice a tak se rozhodneme na start dorazit metrem. Ještě se ujišťuji zda
bude zajištěn servisní tým v podobě Jiřiny, jinak bych musel jel závod s
batohem. Cesta metrem byla pěkná hloupost. Už na Kačerově bylo na konci
vagónu 9kol! Naše závodní ultraspeciály samořjejmě úplně vespod. Jízdu jsme
nakonec přežily i s bajkama.
Jdu vyzvednout čísla a chci nakoupit magnesium, pořádající intersport je
ale skvěle zásoben a tak nemají. Naštěstí ale vedle v krámku se steroidy
magnesium kupuji.
Odpočíváme ve stínu a už doráží Pinďa s Jiřinou. Odkládáme nepotřebné a
jdeme se projet. Zjišťuji že jsem v batohu zapomněl brejle. Volám o
záchranu a při té příležitosti koukám že Pinďovi nějak přečuhuje šroub u
tlumiče a on si všímá že jiný zase trochu chybí :). Vyráží do servisu a než
se s Domčou otočíme přiřítí se borec a jak nás míjí tak kovová rána a jede
bez sedla. Domča jenom konstatuje že servis se nudit nebude.
Na start se řadíme do druhé vlny téměř na začátek, to se docela povedlo. Po
startu se snažím udržet našeho veterána a daří se až do prvního špuntu v
nájezdu do "terénu". Na hoře se mi ale začíná pomalu vzdalovat. Říkám si že
ho stíhat nebudu, jsem rozhodnut jet dlouhou a tak se nemůžu hned na
začátku uhnat. Na zhruba 30tém km je parádní prudký technický sjezd, jdu za
sedlo a dávám ho celý bez ztráty květinky, co mě potěší ještě víc je že
všichni kolem mě slézají a jezdí dolů po zadcích, to se povedlo. Teď je
rovinná pasáž a čas psychicky se připravit na výšlap na Cukrák. Na to co
přišlo se ale připravit nedá, kdybych to věděl tak bych snad i uvažoval jet
krátkou. Na jednom kilometru nastoupám 133 výškových metrů. Pak chvíli
rovina a krátký prudký výšlap k vysílači. Ten znám, jezdím ho cestou z
práce ale po předcházejícím stoupání na něj nemám. Pak sjezd zase k
Berounce a výšlap v Černošicích, ten taky slézám, kopce mám rád ale tady to
se sklonem kapánek přeťápli, opět 130 výškových metrů na jednom kilometru
byť tentokrát po asfaltce. Do cíle už moc nezbývá, teda podle garmina,
značení není z nejlepších a brigádníci na trati mají plné ruce práce s
mobily a nemají čas ukazovat cestu.
Mě se velký kufrování naštěstí vyhne a tak na 60km trati najedu jen 65km.
To Domča na 35km najela 44km a bohužel náš veteránský šampión jedoucí zcela
určitě na bednu kufruje 10 kilometrů což ho odsune na 11 místo v kategorii.
Tři brody na trati z toho dva ke konci závodu mi pěkně umyjou řetez,
alespoň že osvěžily. Těsně před cílem už vržu jak na rezavý ukrajině a jen
se modlím abych nenamotal hazku která už chvílema sukuje řetěz. Na cílové
rovince si ještě zaspurtuji s jedním borcem a mám to za sebou.
Velmi mě pobavil článek na webu závodu že na krátké trati se utkali
prvoligoví fotbalisti Dukly Praha s Hokejisty Sparty Praha, Pinďa dal 15
kousků ze Sparty a všechny 3 kopálisty z Dukly a Domča ujela 3 Sparťanům a
ty 3 Dukelský fotbalisty by zesměšnila i kdyby se na občerstvovačkách
opalovala. Že bychom změnily disciplínu?
Zvláštní poděkování pak patří Jiřině za prvotřídní servisní služby,
Děkujeme.


Výsledky na 35km trati
Pinďa - celkově 137 místo (v kategorii 11) v čase 2h22m56s
Domča - celkově 271 místo (v kategorii 32) v čase 2h48m51s

60km
Komár celkově 264 místo (v kategorii 170) v čase 4h5m0s

Smíšený tandem
Domča, Komár - krásné 19.té místo z 36 týmů v součtu časů 6h53m51s

Genesis Bike Prague 2013.

Tak jsem si zajel druhý ročník tohoto závodu. Na startu jsem hájil barvy 
našeho BT Já, Dominika a Luboš. Atmosféra na startu a vše okolo bylo 
perfektní, tak jsme se vydali s dobrou náladou na trasu. Já s Dominikou na 
35 km a Luboš 60 km, všichni jsme startovali společně, což se projevilo  po 
2 km u prvního kopečku čekáním ve frontě jako na banány - to jsem zatím 
nikde nezažil. To ovšem nebylo vše, pokračování nastalo dále když jsem s asi
dalšímí 40 závodníky zabloudili tak, že jsme najednou jeli v Radotíně okolo 
cementárny. To jsem se s jedním dorostencem, starým jako já, totálně 
dopálili. No nic, jeli jsem dál docela pilu a pádili do kopce na Lochkov,  
přejeli jsme barandovskou spojku a napojili se zase na trať. To jsme 
samozřejmě začali předjíždět ženský s batohy atd. No najel jsem samozřejmě 
zase o 10 km více. V cíli jsme to reklamovali a pořadatelé z toho měli 
legraci, že v podstatě bloudil každý. Dominika si také najela 8 km a a Luboš
  4 km také. Při vyhlašování výsledků vyšlo najevo , že bloudili i ti na 
prvních místech, a komentátor žoviálně, že to byl prý orientační závod.

   Z toho mám ponaučení, že již nikdy nebudu experimentovat a budu jezdit 
jenom závody které znám.

   Škoda starovného, mohl jsem to dát jako příspěvek do společné pokladny a 
ležet doma na kavalci a neničit si kolo na dvou docela hlubokých brodech.

 

  Váš Píďa.