Doksy

Letošní Doksy pro mne byly zase něco trochu jiného,jak na závodění tak na počasí.Mirkovi vyprávím v průběhu roku, jak jsou Doksy neopakovatelné atmosférou a že je musí alespoň jednou jet.
Scházím se s Piňďou po půl třetí u teplárny jdeme se prezentovat a hurá na start.Letos jsem slíbil Mirkovi,"který jede jeho první ročník",že to objedu s ním i když jsem ho ještě před startem zkoušel,jestli si to nerozmyslel a nepojede s někým ve skupině ale jeho obavy,že mu všichni ujedou a on bude bloudit po Kokořínskejch kotárech rozhodli.
Po startu jedeme všichni pěkně pohromadě jako na šípkovou do Kerska a děláme si srandu z počasí a mraků,které se honí všude kolem nás.Samozřejmě závory před Všetaty padají k zemi a balík brzdí.Jdeme vykonat potřebu ale místní expres profrčí tak rychle,že se někteří zapomenou vzadu.Mirek taky nestíhá a pak má co dělat aby si docvaknul balík, který začal stupňovat tempo.V brdku na Byšice a na Mladobolevské výpadovce jedu v prvním balíku,než si zase uvědomím,že jedu jako "domestik"   na Mirka.Svěšuji nohy a čekám na něj.Po několika minutách se objevuje ve společnosti snad deseti lidí.Připojuji se ke skupině a už se blížíme k Řepínu.Ve stoupání na Řepín se ozývá první rána od hromu a začíná to správné peklo v podobě bouřky.Tak si říkám jestli nám to stojí vůbec za to?Pár kilometrů to mrskáme ve skupině,která se mě zdá nechce moc jet tempo a nikdo se nechce nechat ani vyprovokovat k
nějakému rozumnému střídání.
Před Nebužely to už nevydržím postrčím Mirka dopředu před balík a jedem.Začíná sólo únik.Rorzjel jsem tempo pro staříky a než se nadějeme zatáčka do kokořínského údolí,kde zjišťuji,že jsme sami "nikdo ze skupiny nejel".Údolím nám to utíká a jsme před Romanovem.Docvakli jsme dva borce a kopec jedeme spolu.Piňďa začíná remcat jak je ten kopec dlouhý a kolik jich tu ještě takových je.Samozřejmě mu hlásím,že za zatáčkou už je konec  ale neřekl jsem mu za jakou . Romanov je za námi a ti dva borci někde před námi.Před Mšenem je ještě sjíždíme ale ve městě nás zase ve stoupání po kostách odpojují.Ještě jednou je dojíždíme celý sjezd do údolí jedeme spolu ale v brdkách před koncem Mirkovi asi dost dochází a začínáme točit výletní tempo.
Zhruba čtyři kilometry do cíle začínám být i já trochu nervózní a pořád se otáčím,až si toho Mirek všimne a co tam pořád hledám? Snažím se mu lehce naznačit aby trochu přidal ať nás nikdo zezadu nepřeválcuje.Dva kilometry do cíle si všimnu bandy,která se objevuje na obzoru.Začíná závěrečný kilometr a z lehkého naznačování je řvaní ať ty kilometry co jsme najeli nepřijdou v niveč "až je mi hanba na Mirka takle řvát " ale jelo se na něj doprd.. a od třicátého jsem to odtaval skoro na samotku.Před cílem ho ještě postrčím a cílový koridor je jeho se vším všudy. Do cíle to dotáhnul stařík v čase 2:35 hod.
Promočení a špinavý dáme jedno pivko a sjíždíme do Doks do kempu čekat na Olinu s autem a suchým oblečením.Dáme řízek s bramborem a odjíždíme zničení domů.
Tak Míro zase za rok.Snad jsi Doksy nezavrhnul a budou v kalendáři Tvých závodů.

V návaznosti na příspěvek Jirky ,mi to nedalo a i já napíšu pár postřehů z tohoto závodu. Předně jsem nic takového nejel, tak jsem ani nevěděl jak se vybavit, vzít si pláštěnku, lepení atd. Po startu jsme jeli za doprovodným vozidlem v houfu jen tak lehce 30 km v hod. Tak to jsem si říkal Míro to až začne závod to bude palba, že se asi po.... Jak psal Jirka u přejezdu jsem se pro jistotu jako ostatní vyčůral, ale najenou koukám a všichni po projetí rychlíku jsou pryč a dokonce mne předjel i vůz uzavírající peleton. Tak jsem začal pelášit, jak když spurtuji do cíle, než jsem se vydejchal už tu byl kopec a tak jsem zjistil, že závod začal. Jirka si to prubnul s první skupinou, ale nakonec splnil slib a počkal na mne. To ale nebylo vše, začala bouřka, Jirka mne strčil na čelo balíku, předjel mne a začalo další dějství. Co budu okecávat, byla to palba a Jirka chudák z toho měl 50 km časovku, a já nestačil ani navléci pláštěnku. Jak mne upozorňoval pře startem, že je trasa vedena pěknou krajinou, tak věřte, že jsem viděl prdlačku, celou cestu jsem čuměl na zadní kolo Jirky a prskal vodu z huby. Byl to kalup, že jsem ani neměl přehled kde jsem a kolik km je do cíle. Postupně jsem zdatně tuhnul a Jirka před cílem jenom slušně a decentně mne povzbuzoval, jeď už je to jenom 7 km, ať nás balík nedojede a já slušně, že se na to můžu vy..., že to nemám za potřebí, proč to vlastně dělám atd. Nakonec jsem Jirku v cíli předjel a za to má u mne bednu šampůsu, který společně vypijeme. To slibuji.
Dnes s odstupen dvou dnů jsem rád, že jsem to jel, bylo to super a zase mám nový zážitek, na který se nezapomíná. Všem vřele doporučuji.
Závod byl perfektně organizačně zajištěný i co se týče doprovodu policie, zázemí v cempu, jídlo atd., což je v dnešní době z podivem.
Váš Píďa.