Doksy

"Doksy" legenda silničních závodů všech amatérů,to jsem slyšel již před 3 lety,kdy jsem ho jel poprvé. Po dvouleté pauze vyšlo jak počasí tak služba v práci a já se postavil znovu na start ale teď už v kategorii veteránů.Lehce po půl čtvrté jsme odstartovali za asistence doprovodného vozidla a policie,která nám razila cestu jako na nějakém profi závodě.Bomba,už jenom proto si stojí Doksy zajet.Ta síla balíku je neuvěřitelná.
Jediná černá skvrna na tomto závodě byla na železničním přejezdu před Všetaty,když České dráhy ne a ne zvednout závory.Pauza v podobě 20min. nebyla to pravé ořechové,nohy mě docela ztuhly.Když se dal balík znovu do pohybu tak jsem si říkal, že první rozhodující brdek z Čečelic do Byšice nemám nárok ustát a silnici na Mladou Boleslav si proti větru dám mimo balík.Kupodivu jsem se udržel a už se jede na Řepín kde je první horská prémie a kopec kde zhruba v půlce ztrácím kontakt s hlavní skupinou.Jsem spokojenej jelikož jsem ani nedoufal,že se tak dlouho udržím.Pole závodníků se ale tak nějak divně roztrhalo,že na výjezdu jsem sám a začínám si užívat na samotku.Před sebou vidím mizící balík a za sebou pár jednotlivců jako já.Zhruba po deseti kilometrech jsem viděl za sebou zformovaný mini balík,tak svěšuji nohy a nechávám se dojet s vědomím,že Kokořínské údolí jet sám by byl pěknej vopruz.Ještě něco občerstvím a už najíždíme v sedmi členném balíku do údolí vstříc stoupání na Romanov.Největší stoupání na celé trati a další horská prémie.Mírná zatáčka doprava a začíná se stoupat.Ještě v dolní pasáži se domlouváme,že nebudem bláznit ať se to neroztrhá a jedeme zbytek závodu spolu.Na konci stoupání jsem já a další dva,zbytek je někde za náma a samozřejmě se nečeká.Točíme se ve třech ale začínám být docela ťatej tak jdu dozadu odpočívat jelikož se blíží Mšeno a další neoblíbené místo a to stoupání po kostkách. Kostky vyjíždíme v poklidném tempu a ještě sem tam předjíždíme nějaké odpadlíky. Ze Mšena je to klasika nahoru,dolů krásné serpentiny.
A jsou tu poslední km letošních Doks asi tak 8 km před cílem sjíždíme dalšího chlapíka,který nás hákuje a jede s námi.Zhruba 2 kilometry před cílem se dostávám na špici a docela odpočatej začínám rozjíždět tempo.V závěrečném stoupání projíždím cílem jako druhý našeho mini pelotonu.
Letošní Doksy ve mně opět zanechaly nesmazatelný zážitek a doufám,že nebyly zase na dlouhou dobu poslední.