Author 50 Bezděz

Bahenní koupel



Někdo jezdí do Třeboně léčit pohybová ústrojí v bahenních koupelích, jiný si
je léčí na Jistebnickém wellness kancionálu. Už ráno na startu, kde jsem
registroval kolegy na notně podmáčené louce, jsem si v duchu říkal, že to
bude podobné blátíčko jako na Bezdězu, mýlil jsem se. Pravda, počasí nám
přálo, obloha byla vymetená, sluníčko svítilo. Dalo se i mylně předpokládat,
že trať trochu "oschla" nebo třebas, že ji pořadatelé vzhledem k předešle
notně deštivému počasí upravili, nestalo se tak. Česká Sibiř se ukázala ve
vší kráse. Trať byla letos opět trochu změněná, zůstaly dva "laloky". Ten
první, cca 20 km se dal ještě se skřípěním zubů zvládnout. Po vjezdu do toho
druhého však začalo to pravé "maso". Přiznám se, že na 30km jsem už přehodil
v hlavě záměr "závodit" na "dojet". Kombinace trekingové kolo a cca 400
najetých km, opravdu nebyla pro Jistebnici nejvhodnější. První pád jsem
"hygienicky ustál" ne však moc bezpečně. Zjistil jsem, že na tento povrch
tratě jsou neméně důležité i ruce. Přední, vždy posléze i zadní kolo se mi
smýkalo vždy tam, kam jsem nechtěl a s ubývajícími silami si kolo vlastně
dělalo v blátě co chtělo. 

Po 35 ujetém kilometru na mě začali štěkat psi ve vsích. Prý vytuší
nebezpečí s velkým předstihem. Štěkali. Aniž bych o tom ještě tušil, už jsem
si s sebou vozil vlče J 

Sjezd na druhou občerstvovačku, na sjezdovce Monínec, jsem už pro jistotu
místy šel pěšky. Terén byl nad moje síly. Odpočinek jsem nepřeháněl a
vyrazil vstříc novým zážitkům. Tušil jsem co mě čeká za stoupání, pamatoval
jsem si přeci trať od loňska. Opět jsem se mýlil. Cesta zůstala stejná,
akorát v ní tekl potok, a tak jsem se pěšmo brodil proti proudu očekávajíc
asfaltku, která mě dovede na vrchol Javorové skály, do poslední třetiny
závodu. Zabral joinťák a tak jsem to zvládnul i v sedle. To co následovalo
už bylo jen trápení. Bažinu kolem Busín jsem už šel raději také pěšky, s
nohama po kotníky v blátě. S ubývajícími silami na sebe nenechal čekat druhý
pád. Obrovská kaluž mě překvapila svou hloubkou a poté co se mi uprostřed ní
zapíchlo přední kolo jsem se párkrát zacukal se snahou dostat se rychle z
nášlapů. Marně, nepovolily, ustlal jsem si jak hovado. Bahno jsem teď měl už
úplně všude. Na kolem projíždějící souputníky s otázkou "dobrý?" cedím z
louže skrz zuby "dobrý". Lepší už to vlastně ani být nemůže, já "hygienik".
Teď už vypadám jako pravá bahenní zápasnice, ale s tím rozdílem, že tohle
není naparfemovaný hnědý malířský kaolín. S těmi nášlapy se musím příště
trochu lépe skamarádit. Spinning asi pro nášlapy cvičištěm nebude.

Brod před cílem, v tento čas již opuštěné divácké místo, jsem pro jistotu
brodil po svých. Na krpálečku z lesa na louku (45%) už žádám chlapce v
oranžové vestě, aby mi s kolem pomohl nahoru. "To už zvládneš", říká s
úsměvem, když se mi napodruhé podařilo nasednout. . a měl pravdu! 

Tvrdí se, že bahenní koupele léčí, dodávají sílu a energii, v Jistebnici
tomu tak nebylo J



Carboch Pavel 212 4:12

Šíbal Jindřich 235 4:21

Carboch Petr 317 5:08



Hostující 



Nestrojil Jan 327 5:22 (se záchranou cyklistky se
zlomenou rukou)





Celkem cca 500 startujících, cca 150 dojelo po limitu (6 hod) nebo vzdalo



Petr C.