50 Bezdez

Oliva, Domča, Piňďa, Doktor, Rošťák, Sosak a první závod Lukáš, po dlouhé
době jsme se sešli v hojné sestavě, no konečně! K tomu ještě doprovodný
tým, ani nevím z kolika Carbochů. Pinďa k tradiční sestavě přivezl i
čtyřnožce.
Ještě než jsme s Domčou zaparkovali, tak jsme si řádně projeli obec Bezděz
i s několika dalšími závodníky. Cestu na parkoviště jsme ale nakonec našli.
Pinďa s celým ansámblem zaparkoval takticky v rohu louky u lesa a rozložil
křesílka. No sedí se v nich opravdu dobře. Příště jich to chce víc! Carboch
gang hlásí zpoždění, a tak vyzvedávám čísla a jdeme poskládat stroje na
projížďku. Start do kopce dobrý, není dlouhej, a už mi zvoní telefon,
Carbochovi hlásí příjezd, zastavovat nehodlám a tak to málem odnesl jeden
protijedoucí borec a ve snaze se mu vyhnout o fous míjím plot místní
usedlosti. Nakonec jsme vyvázli všichni. Dojíždím zbytek skupinky a
obracíme k cíli. Cíl je z kopce, takže pohoda, horší to bude v závodě :),
zkusmo si ho zase vyjedu a nahoře mi nestačí ciferník na tepoměrce. To by
asi stačilo, podruhý ho jet už nechci.
Chvíle odpočinku a už se začíná plnit start, přesunujeme se válet tam.
Ještě skupinové foto (určitě to bude foto měsíce), a nacpat se gelema.
Rošťák rozdává bonbóny. Před startem všichni garministi pípáme a mačkáme
aby se nám to nevyplo, to by bylo po závodě. A bylo odstartováno, můj plán
je zkusit se udržet Doktora, v Ráji jsem nebyl zas tak daleko. Plán
nevyšel, naposled jsem Doktora zahlídl ještě před startem. No nic, záložní
plán nemám, tak prostě šlapu. Držím se za Piňďou a když ho míjím pípá mi
garmin, prý "Byl detekován pohyb, stiskněte tlačítko start", vtipný,
zapínám a odhaduji že mi chybí tak minuta od startu, no vracet se fakt
nebudu.
Za chvíli vidím další známý dres, je to Rošťák, vzpomínám si na svůj plán
udržet se Doktora, no co Carboch jako Carboch. Nějaký kilometr se ho držím
a pak se vydávám na sólovou jízdu. No sólová moc není, tempo je přímo
pekelné, předjíždí mě spousta bajkerů, ale já zrychlit nemůžu, už teď jedu
v červených číslech a těším se na kopec. "Jen počkejte tam zpomalíte,"
říkám si. Po 20-ti kilometrech se konečně dočkám kopce, to už taková jízda
není. Pár borců dávám a na občerstvovačce za jízdy beru jen jonťák, Přece
jen, co kdybych Doktora dojel, no to asi těžko. Zbytek rovinatých částí
jedu povětšinou sám, ty co předjíždím, jsou rádi, že se ještě udrží v
sedle, a ti co mě míjejí maj asi elektrokola. Do jednoho expresu se mi ale
ještě podaří nastoupit a dobrý 3km se pěkně vezu. Ty co míjíme vypadají
jako by stály. Jako poslední vagón jsem rád, že nedělám lokomotivu. Když se
lokomotiva zadejchá, tak vůz první třídy chce kolegiálně pomoct s tahem,
ale neodhadne rychlost a zmizí v dáli. No nic, konečná. Jsem odpojen a mizí
i lokomotiva. Koukám na čas a říkám si, že by se mohlo povést pod 2hod.
Žádný expres ale už bohužel nejede.
Ke konci v tom písku jaky by mi někdo tahal za brzdu, a to zrovna, když
bych potřeboval přidat. Vyhlížím finální kopec. Koukám na čas a všímám si
že mám tep 86, asi mi selhal přístroj, teď nevím jestli mám nějakou rezervu
do finiše :( Nějak šlapu a už vidím předposlední zatáčku. Přemýšlím, zda se
mám kousnout a zkusit to dát celý, dojedu k hlubší pískové pasáži a přede
mnou dva seskakují, tím je rozhodnuto. Není kudy jet, seskakuji taky a těch
pár kroků je horších než bych jel. Překonáme písky a už všichni zase
naskakují, to je úleva dál bych nedošel. Vykroužím zatáčku a hledám ceduli
s časem zda stihnu pod 2hodiny, ceduli vydím, ale zhasnutou. Možná je to
lepší, v SMS mi přišel cílový čas 2:01:15.4. To mě trochu zklamalo, věřil
jsem že to vyjde. Pro příští rok je tedy cíl jasný. Parkuji v týmovém depu
u cíle a Doktor už přešlapuje že má hlad. Příště vyzkouším přivázat se na
lano, tak bych se mohl udržet.
Počasí nám vyšlo parádní, všichni dojeli do cíle celí. Jsem rád že nás bylo
tolik, je to příjemné setkání a snad se příště přidají a další.